padadaam

22. srpna 2009 v 22:13 | Trišůůl :D:D
"Pojď jsem ježíši, jsi náš host a štědře nám požehnej.Amen." (tyjo překládejte si to…:D:D)
"Prima Franku. To jsi řekl pěkně."
"Děkuju Mami"
Byl jsem nervózní.
Tohle povídání před jídlem hrozně dlouho trvá.
Měl jsem hlad.
-
Během celého oběda byl klid, tak jako vždy.
Kouknul jsem se k Mému otci.
Je mu 46 let a pracuje ve firmě na auta.
Každý den v 8:15 jezdí s našim autem značky Honda do práce a v 18:30 se vrací domů.
Přesně k večeři.
Dnes měl volno.
-
Přešel jsem pohledem k mojí matce.
42 let -žena v domácnosti -která už je 17 let vdaná s mým tátou..
Jsou spolu už od vysoké školy.
Když jim bylo 28 přišel jsem já.
Jejich jediný syn Frank Anthony Iero.
-
16-tiletý,silně nábožensky založený teenager.
Společně s mým nejlepším kamarádem Michaelem chodím do katolické školy.
Michaela znám už od školky.
Jsme přátelé protože naši rodiče se taky přátelí.
Mám ho rád.
-
Po jídle jsem hned vstal.
Narozdíl od jiných chlapců si nechodím sednout k televizi ale pomáhám matce sklidit ze stolu.
Na televizi se stejně můžu koukat jenom hodinu.
Moji Rodiče si myslí že Koukání večer na televizi není pro tak mladého muže jako jsem já.
Proč by mě to mělo tížit ?
Nijak se od nikoho neliším.
Ani od mých rodičů nebo od mých kamarádů.
Mimichodem kamarádit se musím taky jen s vybranými dětmi.
-
Když jsme sklidili vše ze stolu zeptal jsem se jestli už můžu odejít.

"Mami? Můžu jít do svého pokoje?"
"Ano zlato, jdi."
-
Zavřel jsem tiše dveře od pokoje.
Pohledem na dveře jsem se ujistil že nejsem nikým sledován.
Jop, teď už to mohu udělat.
--
Rychle jsem běžel ke své posteli a ven zpod mojí matrace vytáhnul komiks.
V předu na komiksu byl muž v černém obleku s černým pláštěm .
"Batman" Stál nadpis.
Tenhle komiks sem našel u Patera Jonase v pokoji.
Má je od jednoho chlapce z mé třídy.
S úctou jsem otevřel první stránku.
Uj..
Jak chci pak něco číst ?
To nedává žádný smysl.
Joker ?
Ten vypadá ale děsivě.
--
Zcela zahloubaný do(v) mích myšlenkách jsem zapoměl na čas.
Nečekaně jsem uslyšel ze zdola zvonek .
To bude Paní Wayová a Michael.
Rychle jako blesk položím komiks opět pod madraci a rychle běžím dolu otevřít dveře.
"Dobrý Den paní Wayová, Ahoj Michaeli."
Zdvořile jsem oba pozval dovnitř.
Moje matka a paní Wayová se krátce pobavily
přičemž měli ruce na ramenech svých synů.
"Mohu s Michaelem nahoru do mého pokoje?"
Plný naděje jsem se podíval na matku.
"Ale važte si toho. Jděte."

--

Konečně jsem došli nahoru.
Když jsme s Michaelem sami můžeme se spolu normálně bavit. :D:D
Trochu víc normálně.
"Hej Michaeli. Mám tady něco, na co se musíš podívat."
Znovu jsem došel k mojí posteli a vytáhnul ven komiks.
"Divej. Ten mám od Patera Jonase. Víš, přece Pete, bral nás s sebou do školy."
"Wow.."
Michaelovi očí se rozzářili, když si ho vzal do rukou.
"Víš, Gee má komiksy hodně rád.Také je i maluje."
"Gee? Kdo je to ?"
Michael na okamžik zčervenal a odkašlal si.
"Gee je ně-nějaý můj kamarád? Jo kamarád."
"Michaeli! To Ti nevěřím." Ty víš že mi můžeš říct všechno takže nelži.
Byl jsem hrozně napjatý.

--
Naklonil se ke mně.
A šeptem začal povídat.
"Víš, povím ti pravdu, protože vím že nic neprozradíš. Gee..Gerard je můj bratr."
"Tvůj bratr? Ty přece nemáš žádného bratra."
"Mám…ale nebydlí u nás. Moje celá rodina ho zapřela a on je teď všechny nenávidí."
"Tebe také? Ale proč ho zapřeli? A kde bydlí? A kolik mu je? Uvidíte ho ještě někdy?"
Já vím tak hodně otázek je absolutně nezdvořilé, ale já jsem tak zvědavý..
Oh…
"Ano, takže…Ne mě má rád, setkáváme se tajně. Má skutečně pěkný byt. Je mu 22 let a s námi nebydlí od 16 nebo 17. Vlastně bys mohl jít se mnou, představil bych ti ho.
"Já..? Mohl bych Jít s tebou? Ale on je přece zlý… nebo ?"
Michael se zašklebil.
"Ne on není zlý, ale nesmíš o něm nikomu říct ani slovo. Platí ?"
"To nebude tak těžké."
"Okay"
Podal mi ruku aby mi pomohl vstát ze země.
Otevřel dveře a rukou mi naznačil abych byl potichu.
Rychle jsem zpět schoval komiks.
--
Co nejrychleji sme seběhli schody dolů.
"Mami?"
"Ano, Franku?"
"Můžeme jít ven?"
"Můžete. V kolik se vrátíš?"
Podíval jsem se na Michaela.
"Hm… v 7?"
"Ach, jsou přece prázdniny. Můžeš až v 9, ale nechoď nikam daleko, rozumíš ?"
"Ano mami. Děkuju. Zatím ahoj."
"Naschledanou, Paní Ierová"
--
Tak, první překážku jsme překonali.
"A kam teď Michaeli ?"
"Prvně na chvilku domů, musim ho nějakým způsobem varovat."
--
Varovat ?
To jsem tak špatný ?
Nebo je ON tak špatný ?!
--
Plížili jsme se přímo Michaelovým domem.
"Shh…Buď Potichu Franku!"
Kývnul jsem hlavou a pokračovali jsme v chůzi.
--
Když jsme přišli do jeho pokoje, Michael otevřel zásuvku.
Jé, pěkné ponožky.
Krátce je vytáhnul, aby mohl výjmout dno.
Dvojité dno?
Myslím si, že jsem se jednou díval na zakázaný film, když mojí rodiče byly v posteli a tam také existovalo dvojité dno.
Každý muž který měl pistoli jí tam měl uloženou.
Avšak v Michaelově případě tam byl mobil.

--

"Ty máš mobil?" Zeptal jsem se s uctou.
Pyšně se na mě podíval.
"Jo. Mám ho od Geeho. To je jeho starý mobil. Koukej!"
Otáčel s ním dokola a vzadu byla velká nálepka ve tvaru lebky.

,Misfits´(to je hudební skupina kdyby někdo neveděl :D:D) bylo na ní.
O tom jsem ještě neslyšel.

--

"Pojď půjdeme ven. Když moje rodiče viděli jak jsem ..(:D:D:D ne to ne A/N: fakt že jo :D:D:D:D) eh. Jo, Pojď "
Právě mi chtěl říct to ďábelské slovo. (:D:D já fakt nevim..:D:D)
Nojo..
Kdo ví co ještě dneska uslyším.
Snad Michaela dnes dobře poznám.
Jak se zdá mám se ještě co učit. (nedává vám to smysl žj.? To nic mě taky ne:D)
Je to zvláštní, znám ho od školky ale přitom o něm nic nevím.
Co o něm vlastně vím ?

--

Když jsme byli dál od domu, vyndal Michael mobil ze svojí tašky a nějakým způsobem do něj něco vyťukal.
Zaujatě sem se k němu podíval.
"Franku zavři pusu. Nafouká ti tam." :D:D:D:D (ne..:D)
Eh ?
Okey, když to řikáš.

--

"Ahoj Gee….Jo jsem….Docela dobře a tobě ?....Vlastně jsem se chtěl zeptat jestli máš zítra čas a jestli můžu s sebou přivézt kamaráda ?.....Jo přesně Frank…..Třída…a kdy..?...Okey, všechno jasné.Zatím brzy."

--

"Dobře Franku. Přijde za 5 minut a vyzvedne nás. Musí si ještě něco zařídit."

--

Vyběhli jsme kousíšek dál z města.

A Zastavili jsme se před supermarketem.

--

"Gee!" Vykřikl Michael, jako kdyby byl honěn zvířetem. (bylo tam něco s píchnutim…ale…:D to je fuk)
Otočil jsem hlavu na stranu.
Černovlasý muž stál ležérně opřený o auto a hodil nedopalek svojí cigarety přímo na zem.
Když nás zahlédl, krátce zvedl ruku ( no a něco obličejem..:D:D)
Pomalu jak zpomalený film se k nám přibližoval.
Spíš ke mně.
Jeho volná kožená bunda a těsné černé kalhoty s dírami na kolenou mi hned padly do očí.
Myslím, že moje matka by hned padala v mdlobách.
A to opravdu není dobrý nápad. (?)

--

"Ahoj, ty musíš byt Frankie-boy, správně?"
"Ehm…Frank úplně postačí. Jo to jsem já."
Opatrně jsem k němu natáhl ruku.
Proti své kuži se zasmál. (budiž…:D:D)
Ehm..Co..?
"Takže vy dva. Pojďte. Musím doplnit svojí ledničku."
Nenápadně jsme ho následovali do obchodu.

-

Jak jsme tak pobíhali mezi regály, divil jsem se co všechno přistálo v jeho nákupním vozíku.
Například tam měl, dvě flašky vodky, přičemž jen zamumlal něco ve smyslu "je brzo víkend ".
A přitom je dneska teprve středa.
Moje matka, mě málem zabila, když sem si jednou lokl té látky,což teprve kdybych jí pil.
Pak tam měl ještě, různé druhy cukroví, cigarety, colu a další speciality které u nás doma nikdy mít nebudeme.
Přišli jsme před mrazák nebo spíš já první a všechno si prohlížel.
"Máte chuť na pizzu?" (?)
Vykuli jsem oči.
"Vyrobenou doma ?"
"Řekni, viděl si mě jak vařím? Tady! Mražená pizza, teda potom teplá."
Ke svému kometáři udělal ještě jízlivý pohyb s jazykem a hodil mi pizzu.
"Gee, začni se trochu chovat.Nech ho pomalu zažít. (joo já vim :D). Musí si na tebe prvně zvyknout. Chudák, trpí kulturním šokem."

--

Když jsme všechny věci naskládali do auta, tak jsme do něho nastoupili, já jsem samozřejmě seděl v zadu, přímo u příjemně vonících tašek.
Široce podivný pocit se udělal v mém břichu. (:D tyhle pocity sou děsně těžký na překládání.:D)
Dělám to skutečně správně ?
Stejně je to vzrušující.
Tenhle jiný svět neznám.
Už kolikrát jsem o něm slyšel ale…
Vždyť ani nemám internet.

--

Krátce na to, jsme přijeli do čtvrtě plné výškových domů. (no…dá se to přeložit i jako panelků :D)
Všechny domy tady, vypadaly skutečně velmi zchátrale.
Ale cítím, že mi není špatně.
Ne, vůbec ne.
Gerard zdravil všechny možné lidi, kteří na mě působili opravdu milým dojmem.
Vlastně, dřív jsem myslel na nezdvořilé osoby které žebraly v temných koutech o trošku peněž.
Ale je to celé opačně.
Například paní s dětským kočárkem a štěstím zářícími dětmi .
Proč musíme být ještě stále varováni před takovými lidmi ?

--

Když jsme procházeli vchodovými dveřmi Gerard na nás dohlížel. (no..:D)
Tohle má být výtah?
Nojo, v každém případě řídí jeho dveře. (tohle nějak nešlo :D)
S hlučným skřípáním otevřel Gerard mřížové dveře výtahu.
"Dámy první."

--

Jeli jsme až do 7 patra a mě zachvátil další záchvat paniky.
U výtahu nikdy nevíte kdy se něco stane.
Konečně jsme dojeli ale musíme ještě sejít schody dolů, protože výtah nezastavuje tam kde je Gerardův byt.

--

"Pojďte dál!" Zdvořile nás Michaelův bratr pozval do svého bytu.

--

"Fuck off!"
Trhnul jsem hlavou.
To bylo na mě..?
Proč?
Takže…
Uviděl jsem jak si sundal ponožky a strčil je na vzduch. (:D:D taky nechápu :D)
"Ten špinavej dobytek! Ten s**č se mi fakt vyzvracel do chodby. Mikey uhni mi dop*** z cesty." (cenzůůra…:D:D:D)

--
Tak hodně sprostých slov najednou !
Tak hodně jsem jich neřekl ani za celý můj 16tiletý život.
Ano, občas něco řeknu.
A když ne nahlas, tak alespoň v myšlenkách.
Ale tak co?
O můj bože…
Ale kdo je pak Mikey ?

--

"Mikey je tvoje domací zvíře?" Zeptal jsem se nesměle.
Oba se rozesmáli. Až po chvilce mi Gerard odpověděl.
"Něco na ten způsob. Stejně hodně jí a smrdí taky tak…" :D:D:D:D
Dál nepokračoval, protože k němu Michael přiběhl.
"Gee..zatraceně..ty seš uplnej blbec! :D:D Du na záchod hned jsem z5"

--
Takže..
Michael je Mikey ?
Okay, to by se mohlo hodit ale…
Směřuje přesně tam jak jeho bratr.

Zamyslel jsem se.
.Myslím že ho skutečně neznám.
Když já jsem doposud znal jenom falešného Michaela, jaký je pak ten pravý?
Je ještě stále můj kamarád?
Má mě ještě stále rád?
Nebo jsem pro něj nudný?
Chce mě ještě ? (no to sem teda zrovna nepochopila :D:D)
Nebo je jenom takový k našim rodičům?
Ale to by mě sem pak nikdy nevzal.
--

"Frankie-boy!! Řekni, mám snad v obličeji penis nebo proč na mě tak zíráš?"
"Já…ehm… omlouvám se."
Gerard na mě, měl položenou ruku a zcela vážně se na mě podíval.
Nejprve na mě, potom na Micha….Mikeye.
Mikey rozuměl výzvě, rychle zmizet.
Je to dobrý nápad ?
Poněkud bázlivě jsem se podíval na Gerarda.
Nemám z něj strach, ale pořádný respekt.
"Pojď maličký. Posadíme se u nás."
--
Šel jsem za ním.
Naše cesta vedla do….obýváku ?
Myslím…
Pohovka, televize, malý stůl, věž….
Jop, obývák.
Sednul jsem si s určitou vzdáleností vedle Gerarda.
--
"Takže Dobře. Myslím že je pro tebe velký šok, vidět Mikeyho takhle. Pravděpodobně si myslíš, že tě obelhal, správně?"
Kývnul jsem.
Pomalu jsem dostávál strach.
Odkud to ví ?
"Neobelhal. Mikey tě má opravdu velmi rád. Stále o tobě mluvil a říkal že si jeho nejlepší kamarád. Musí tajit to jaký ve skutečnosti je, jinak by letěl z domu - tak jako já. Požádal jsem ho aby o mě nikomu neříkal. Každopádně to pak má jednoduší v životě. Teď už tomu rozumíš?"
Znovu jsem kývl.
"Ty o mě nikomu vyprávět nebudeš, správně?"
"Ne..Já…to bych neudělal ani kdybych mohl…Já...Jsem Mikeyův nelepší přítel. Taky budu dál… a tobě sem zavázaný."
"Tak to je dobře." Zašklebil se na mě.
"A věř mi, na všechno si zvykneš. Tedy myslím, že když budeš chtít zase přijít, v což silně doufám. Zdáš se mi jako milý chlap."
Mrkl na mě, než se k nám Mikey vrátil zpět.
-
Mikeyův bratr si myslí, že jsem milý muž.
Chtěl by, abych zase přišel.
Chci to já ?
Určitě..
-
"Tak chlapci…Teď, Vás dovedu domů. Frankie? Jsi tu kdykoliv vítán."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama